Všechny vtipy

Manžel jemně štípne svoji polovičku do zadku a říká: Kdybychom si to nechali
zpevnit, nepotřebovali bychom elastické punčošky.
Potom ji štípne do prsů a říká: Kdybychom si to nechali zpevnit,
nepotřebovali bychom podprsenku.
Na to ho žena štípne mezi nohy a říká: Kdybychom si to nechali zpevnit,
nepotřebujeme elektrikáře, zahradníka, pošťáka a ani tvého bratra.

Paní rodí doma.
Je u ní doktor a vtom vypadne proud.
Musí zavolat pětiletého synka, aby svítil baterkou.
Porod se podaří, doktor plácne miminko po zadečku a syn s očima navrch
hlavy vyhrkne:
"Správně! A druhou přes hubu, neměl tam lézt!!"

Takhle se jeden táta od rodiny ráno doma probudí, v hlavě bušej permoníci, v
puse spoušť. Otevře oko a na nočním stolku dva aspiriny a sklenice vody.
Posadí se a vidí na židli - vyžehlená košile, kravata, kalhoty, Vedle stojej
vyblejskaný boty. Nahoře leží cedulka: "Miláčku, snídani máš na stole,jela
jsem nakupovat. Miluji Tě!" Tak se oblíkne, jde do kuchyně a na stole
slanina s vejci, čerstvě upečený rohlíky, ranní noviny vedle talíře. Jeho
syn snídá, tak se ho ptá: "Co se tady proboha stalo?" Kluk na to: "Přišel's
domu ve tři ráno, ožralej na plech a vůbec jsi nevěděl, co děláš. Vyvrátil
dveře, rozbil židli, nablil v předsíni a udělal sis monokl o roh stolu."
"No ale to nedává žádnej smysl, proč mám připravenou snídani a to všechno?"
"Jo tohle? To když tě máma odvlekla do koupleny a snažila se tě svlíknout,
tak's ji řek: Ruce pryč, dámo, já jsem šťastně ženatej."

Do lesa zavítá finanční úřad a mezi zvířátky zavládne panika.
Šnek i s celou rodinou utíká z lesa, v tom je potká čáp a ptá se:
"Kam běžíš, šneku?"
"Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám barák, moje stará má barák, všechny děti maj barák, no to bych se nedoplatil!"
Čáp se zamyslí a začne taky utíkat, když v tom narazí na medvěda:
"Kam běžíš, čápe?"
"Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a vem si - já si žiju na vysoký noze, moje stará si žije na vysoký noze, všechny děti si žijou na vysoký noze, no to bych se nedoplatil!"
Medvěd se zamyslí, začne taky utíkat a škobrtne o krtka.
"Kam valíš, medvěde?"
"Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám kožich, moje stará má taky kožich, naše děti mají všechny taky kožich, no to bych se nedoplatil!"
Krtek se zamyslí a rychle se taky hrabe z lesa pryč. Vyhrabe se až v ZOO přímo v kleci paviánů.
Starý pavián na něj kouká a ptá se: "Co tady děláš, krtku?"
"Ále, do lesa přijel finančák vybírat daně a teď - já mám nahrabáno, stará má nahrabáno, děti mají taky nahrabáno, no to bych se nedoplatil!"
Pavián na to:
"Krtku, co blbneš? Podívej se na mě - já mám holou prdel, stará má holou prdel, naše děti mají taky holou prdel - a stejně nás všechny zavřeli!!!"

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John má se svojí spolubydlící vztah, a ted byla ještě zvědavejší. Při jídle proto sledovala jejich reakce, snažila se zjistit, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jako by četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme skutečně jen spolubydlící!" Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Myslíš, že ji mohla sebrat??" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu ji napíšu." Sedl si a napsal: Milá mami, já netvrdím, že jsi z mého bytu sebrala naběračku na omáčku, ale ani netvrdím, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že ode dne, kdy jsi tu byla na večeři, naběračka chybí. S láskou John. O pár dní později dostal John od své matky dopis a v něm stálo: Drahý synu, já netvrdím, že s Julií spíš, ani netvrdím, že s Julií nespíš. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve své vlastní posteli, tak by v ní už dávno tu naběračku na omáčku našla. S láskou máma.

Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu. Jeptiška zbloudivší z cest Páně a střídmosti se osmělí a zeptá se:
"Promiňte, ale prosím Vás, kolik stál ten krásný kožich?"
Dáma se lehce pousměje: "Jednu noc lásky..."
Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník. Jeptiška, zvědavá, jak kostelní myš, zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal, a zeptá se na jeho cenu.
"Dvě noci lásky..." odpoví ona dáma.
Dáma si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale přesto nádherný prsten. Přidrzlá jeptiška dávno zbloudilá tisíce kilometrů od cest připravených Boží prozřetelností se zase ptá.
"To byly tři noci lásky," zní odpověď.

Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaťukání. Jeptiška se zamyslí a řekne k zavřeným dveřím:
"Víte co, otče, .... jděte do prdele s těma svýma karamelkama!"

Proč se chlap po padesátce zpotí mezi prvním a druhým číslem? Protože mezi tim je léto…

Víte, v které situaci je muž skutečně nepostradatelný? Když tlačí plný vozík v supermarketu…

Víte co má chlap po čtyřicítce ve slipech? Jednoho nezaměstnaného a pytel vzpomínek !

Proč Bůh stvořil muže? Protože vibrátorem neposečete trávník…